Koan 2

KOPP, Johannes. Schneeflocken fallen in die Sonne: Christuserfahrungen auf dem Zen-Weg. Annweiler: Ploger, 1994., s. 45-48, ISBN 3-89857-082-7.

Chtěl bych vám předat popis, v němž představuje systém koanů žák Yasutani-Roshiho, P. Kapleau: "Koan: V Čínštině původně znamená soudní precedens. V zenu je  koan formulací vyjádřenou těžko srozumitelným způsobem, která ukazuje na poslední pravdu. Koan nelze vyřešit logickým uvažováním, ale jen probuzením hluboko sahající vrstvy ducha, která leží za diskurzivním intelektem. Koany jsou tvořeny z otázek žáků ze starých časů a odpovědí jejich mistrů, dále z částí promluv a proslovů mistrů, z řádků súter nebo jiných učení… Dohromady má existovat 1700 koanů…"

Smrt, utrpení, nespravedlnost, zlo, neúspěch, světové dějiny, životní příběhy jsou přirozené koany života. Metodické koany, které jsou v zenové praxi požívány od 10. století, nejsou nic jiného než přirozené koany dovedené systematicky a mistrovsky k svému účinku.

V křesťanské tradici máme před sebou objev. Křesťané, kteří jdou zenovou cestou, se smějí cítit povoláni k objevení Bible jako sbírky koanů.

Ten, kdo je coby křesťan pohlcen řešením koanu, ví o úžasné možnosti porozumění Písma svatého: ne skrze analýzu textu, ale průlomem k onomu vědomí, z něhož Písmo svaté vzniklo a k němuž chce vést. Jde o ono poznání, v němž poznávající nezůstane naživu, ale - jak to vyžaduje zenová cesta - zemře velkou smrtí. Pro křesťanský západní svět to není nic nového, neboť "Nikdo nemůže vidět Boha a zůstat naživu" (Ex 33, 20). Jde o poznání, které může zazářit teprve až po smrti. Koan chce meditujícího postavit za jeho smrt, aby mohl dojít k této zkušenosti za smrtí. Meditující musí svému zenovému mistrovi své vědomí za smrtí dokázat tím, že mu fakticky odpoví na otázku: "Kam dojdeš po smrti?" Jak je každému koanu vlastní, není na to žádná racionální, ale zato zcela konkrétní odpověď.